Cephalotus follicularis – Láčkovice australská

Cephalotus follicularis

Charakteristika

Tato vytrvalá bylina obvykle vytváří početné kolonie z jednotlivých listových růžic. Růžice dosahují průměru asi 10 cm a vyrůstají z větveného oddenku. U láčkovice rozeznáváme dva typy listů. Jedním jsou jednoduché řapíkaté, kopinaté listy s asimilační funkcí. Druhý typ představují soudkovité láčky. Láčky bývají až 5 cm dlouhé a zpravidla leží na substrátu.

Výskyt

Láčkovice je australský endemit. Roste v jihozápadní Austrálii v pásu širokém 400 km s klimatem velmi podobným oblasti Středozemního moře. Tato oblast je charakteristická chladnou, vlhkou zimou s příležitostnými mrazíky, následovanou teplým a suchým létem. Teploty však málokdy dosahují 25 °C. Občasné mlhy nebo mrholení a také noční rosa dodávají dostatek vlhkosti, kterou láčkovice potřebuje.

Stanoviště

Preferuje okraje sladkovodních mokřin, zatopené příkopy podél cest a pomalu tekoucí potoky, kde je zajištěna stálá vlhkost. Můžeme ji ale nalézt i v porostu trav a nízkých keřů. Zdá se, že dává přednost mírně zastíněným stanovištím. Rostliny se vyskytují na různých typech substrátu – od zcela propustných písků a štěrků po směsi rašeliny a rostlinných zbytků.

Způsob lovu

V přirozeném prostředí jsou typickou kořistí mravenci. Kořist je lákána sladkým nektarem na vnitřním okraji obústí. Při pohybu po okraji hrdla snadno sklouzne na vnitřní stěnu voskovitých buněk a pak dále do tekutiny ve spodní části láčky. Tekutina obsahuje trávicí enzymy a množství mikroorganismů, které napomáhají rozkladu těl drobné kořisti. Přikrmování není sice nutné, ale podle zkušeností některých pěstitelů přikrmované rostliny dosahují většího vzrůstu a lépe nakvétají.

Pěstování

Světlo:

Rostliny jsou přizpůsobivé širokému rozsahu osvětlení, od plně osluněných až po přistíněná stanoviště. Větší množství světla povede k lepšímu vybarvení láček. Při rozptýleném světle budou láčky méně vybarvené, ale větší. Pro maximální vybarvení pastí však v letních měsících postačuje i polostín. Dostatek světla je důležitý především v zimním období.

Teplota:

V létě by se měla pohybovat mezi 20-30 °C. Vyšší teploty rostliny špatně snáší. Ideální rozsah teplot v zimním období je kolem 12-15 °C.

Vlhkost:

Vyšší vzdušná vlhkost je vzhledem k podmínkám na přirozených stanovištích žádoucí. Rostlinám prospívá časté mlžení.

Zálivka:

Substrát nesmí nikdy úplně vyschnout, ale nesnáší přemokření nebo dlouhodobě stagnující spodní vodu. Pouze v období aktivního růstu může nádoba stát ve vrstvě vody, po zbytek roku udržujeme substrát pouze vlhký. Nejlepší je zalévání dešťovou nebo demineralizovanou vodou.

Substrát:

Možné je použít celou řadu různých substrátů. Nejjednodušším je zřejmě směs rašeliny a písku (nebo perlitu) v poměru 3:1. Kvalita zeminy je pro zdraví rostlin velmi důležitá. Nevhodný substrát často změní barvu a zapáchá, což bývá způsobeno hlavně zálivkou nekvalitní tvrdou vodou. Vhodnější jsou větší nádoby. Rostliny pak přesazujeme jednou za 2-3 roky. Doporučujeme přesazovat do značně mokrého substrátu. V půdě tak nevzniknou vzduchové bubliny, které by způsobovaly hnilobné procesy. Při přesazování je třeba dbát na to, aby nedošlo k porušení vláskovitých kořínků vyrůstajících z bazální části oddenku.

Přezimování:

Při nižších teplotách a s kratší délkou světelné části dne rostliny mírně omezují růst a tvoří nemasožravý typ listů. Na zimu je nutné chladné, světlé, ale bezmrazé prostředí.