The Bartons' Sunny Gardens

Pachypodium

Pachypodia se v posledních letech staly velmi oblíbenými rostlinami nejen pro svůj atraktivní vzhled, ale i díky vhodnosti většiny druhů pro pěstování v bytových podmínkách. Rod Pachypodium patří k rostlinám čeledi Apocynaceae a do botanického systému ho ustanovil roku 1830 anglický botanik John Lindley. Odborný název Pachypodium je řeckého původu a v překladu znamená „tlustá noha“. Svým hrozivým a otrněným vzhledem se podobají kaktusům, přestože mezi nimi nejsou žádné příbuzenské vztahy.

Odborníci uznávají následujících 14 druhů pachypodií a několik jejich variet, z nichž původem z Afriky jsou:

  • Pachypodium bispinosum
  • Pachypodium lealli
  • Pachypodium namaquanum
  • Pachypodium succulentum

K madagaskarským druhům patří:

  • Pachypodium ambogense
  • Pachypodium baroni
  • Pachypodium brevicaule
  • Pachypodium decaryi
  • Pachypodium densiflorum
  • Pachypodium geayi
  • Pachypodium horombense
  • Pachypodium lamerei
  • Pachypodium rosulatum
  • Pachypodium rutenbergianum

Platná jména variet:

  • Pachypodium baroni var. windsorii
  • Pachypodium densiflorum var. brevicalyx
  • Pachypodium lealli subsp. saundersii
  • Pachypodium rosulatum fa bicolor
  • Pachypodium rosulatum var. eburneum
  • Pachypodium rosulatum var. gracilius
  • Pachypodium rosulatum var. inopinatum
  • Pachypodium rutenbergianum var. meridionale
  • Pachypodium rutenbergianum var. sofiense

Pěstování pachypodií

Většina rostlin se pěstuje velmi snadno za předpokladu, že mají dostatek světla. Zejména stromové druhy pachypodií jsou ideální pokojové rostliny pro suché byty v panelových domech, můžeme-li jim tento požadavek zajistit. Vždy by měli růst co nejblíže u okna, které je orientováno na jih.

Druhým, ale neméně důležitým požadavkem, je teplo po celý rok. V létě snesou i tropická vedra, v zimě potřebují alespoň 15 °C. Jako dolní hranice přežití se uvádí 10 °C. Podle našich zkušeností přežijí i mnohem méně, ale rozhodně se nevyplatí s tím experimentovat.

Během vegetačního období (přibližně od dubna do října) vyžadují vydatnou zálivku (cca 2x týdně). Zemina by ale měla mezi zálivkami vždy proschnout. V zimě se doporučuje udržovat substrát pouze mírně zavlhlý. Úplně vyschnutí není vhodné, neboť se tak ničí drobné vyživovací kořínky. Starší exempláře je možné zimovat na sucho, jde to však na úkor ztráty listů.

Substrát může být výživnější než univerzální kaktusová směs. Větší podíl rašeliny není na škodu. Určitý podíl křemičitého písku je však nutný kvůli dobré propustnosti a vzdušnosti zeminy.

Pachypodium lamerei

Je druhem, který dnes může chybět jen v málokteré sbírce sukulentů. Na trhu je společně s Pachypodium geayi nabízen jako tzv. „madagaskarská palma“. Jedná se pouze o zahradnický název, neboť s palmami nemají botanicky nic společného. Jeho domovinou je jihozápad a hlavně jih ostrova Madagaskar. V přírodě dorůstá P. lamerei až do úctyhodné výšky 8 metrů a tvoří korunu z tlustých rovných výhonků. Až 60 cm silný kmen je posázen stejnými svazečky jehlicovitých trnů, tvořenými dvěma delšími trny a jedním kratším směřujícím dolů. Pokožka kmene je stříbrošedě zbarvená. Bílé květy se objevují teprve na větších exemplářích. V kultuře se květy objevují zřídka, zpravidla ve výšce kolem 1,5 m. Podobně jako u některých dalších pachypodií, se po odkvětu stonek vždy rozdvojí. Každým dalším kvetením se tak postupně na vrcholu vytváří koruna. Z vrcholu hlavního stonku nebo větví vyrůstá růžice typických až 35 cm dlouhých listů. Existují i zajímavé variety odlišné listy jako např. P. lamerei var. ramosum, s matnějšími a zřetelně širšími listy (G. D. Rowley ve své revizi z roku 1999 však tyto variety neuznává).

Péče o P. lamerei je opravdu velmi snadná a nároky na pěstování se shodují s obecnými zásadami pěstování pachypodií uvedenými výše. Roční přírůstky mohou činit až 20 cm.

Pachypodium geayi

Od P.lamerei se odlišuje jen několika menšími rozdíly. Chlupaté listy jsou úzké, až 40 cm dlouhé a jejich okraje se stáčejí dolů. Velké kusy mají kulovitou korunu a v přírodním prostředí dosahují výšky 10 m. Další rozdíl je v morfologii květů, které jsou také bílé, ale mnohem menší a jejich tvar je také jiný. Pěstování tohoto druhu je také snadné, kořeny jsou trochu citlivější na přemokření než u P. lamerei.

Pachypodium lealli ssp. saundersii

Jeho přirozenou lokalitou je severovýchod JAR a jižní Zimbabwe. Silný kaudex je částečně podzemní a dosahuje průměru přes 1 m. Vyrůstají z něj přibližně stejně tak dlouhé výhony s lesklými zelenými listy, které mají mírně zvlněné okraje. Kulturní rostliny starší 5 let kvetou ochotně i několikrát do roka bílými květy, pokud prodělají alespoň krátké období zimního vegetačního klidu. Vlivem přerušení zálivky dochází k opadu listů. Problémem mohou být větší rozměry starších kusů. Doporučuje se proto i hluboký zmlazovací řez, který rostliny snášejí velmi dobře a zároveň má vliv i na tloustnutí kaudexu.

Pachypodium brevicaule

Patří svým vzhledem k nejpodivějším rostlinám světa. Roste pouze v centrální části ostrova Madagaskar v nadmořské výšce 1400-1900 m v křemičité kamenité půdě nebo na holých skalách, do kterých se opírá slunce. Jeho druhové jméno znamená „s krátkým kmenem“. Jeho hrbolaté ploché tělo dorůstá v přírodě běžně do šířky 60 cm a více a jeho výška je vždy menší než průměr. Pěkné žluté květy mají v průměru 5 cm. Dva trny v listovém základu jsou jen 3 mm dlouhé a měkké.

Donedávna bylo P. brevicaule raritou, o které snilo mnoho našich pěstitelů. V kultuře rostliny rostou extrémě pomalu a jedině roubování na P. lamerei urychlí jejich růst do přijatelného rozměru. Roubované rostliny jsou také mnohem odolnější. V zimním období vyžadují roubované rostliny vegetační klid v bezlistém stavu a bez zálivky.


TOPlist © Pavel Bartoň 2005-2017.
Při procházení těchto stránek dáváte najevo, že souhlasíte s pravidly používání.

Rostliny a semena masožravek, kaktusů a sukulentů můžete nakoupit v našem internetovém obchodě: www.exoticplants.cz