Co jsou sukulenty

Dá se říci, že ani malé dítě nemá žádné pochybnosti o tom, co si představit pod pojmem kaktus. Ale „Co je to vlastně ten sukulent?“ je otázkou, která zajímá mnoho lidí. Proto než se pustíme do informací o jejich pěstování, bude vhodné si tento pojem vymezit. Sukulent je každá rostlina se zdužnatělými kořeny, stonky nebo listy, přizpůsobená k životu v suchém prostředí. Na Zemi je přibližně 10 000 sukulentních rostlinných druhů, které rostou na všech kontinentech kromě Antarktidy. Oblasti původního výskytu sukulentů jsou typické obdobími sucha, která mohou trvat několik týdnů, měsíců nebo i let. Rostliny se těmto podmínkám přizpůsobily změnou metabolismu a změnou stavby těla. Druhá změna si vyžádala vytvoření zásobních pletiv, schopných hromadit a zadržovat větší množství vody během období, kdy je vláhy dostatek. Části rostlin, kde se tato pletiva nacházejí, jsou proto výrazně zvětšené. Nejběžnější formou sukulence je uložení zásobních pletiv v listech. Listové sukulenty rodu Sedum (rozchodník) nebo Sempervium (netřesk) rostou i ve střední Evropě. K dalším nejznámějším rodům patří Aloe, Agave, Echeveria, Gasteria, Haworthia, Lithops a mnohé jiné.

Druhou skupinu představují kořenové sukulenty, které mají zásobní pletivo uložené jen ve ztlustlých kořenech, a proto nebývají předmětem zájmu pěstitelů. Podstatně oblíbenější jsou sukulenty se současně ztlustlými kořeny i stonky (tzv. kaudiciformní sukulenty). K oblíbeným ve sbírkách patří rody Kedrotis, Ibervillea nebo Fockea.

Třetí skupina sukulentních rostlin má uložena zásobní vodní pletiva ve ztlustlém stonku. Nejznámější skupinou rostlin s tímto typem sukulence jsou nepochybně kaktusy. Je však třeba říci, že i jiné sukulenty mohou mít vodní pletiva uložená ve stonku. Svým vzhledem pak často kaktusy připomínají. K nejznámější patří rody Euphorbia, Stapelia, Huernia a Pachypodium.

Dnes je běžně používáno dělení suchomilných rostlin na kaktusy a sukulenty. Z toho, co bylo napsáno výše však vyplývá, že toto dělení není správné, protože pojem sukulent je nadřazený pojmu kaktus. A mělo by tedy zaznít něco jako „kaktusy a ostatní sukulenty“ nebo „sukulenty včetně kaktusů“. Pro jednoduchost jsme se však rozhodli používat toto nesprávné dělení i my. A proto, je-li na těchto stránkách zmíněn pojem sukulent, máme tím na mysli „ostatní (nekaktusovité) sukulenty“, které ortodoxní kaktusáři „odborně“ označují jako „zelí“.

Kvůli lepšímu porozumění částí, které se zabývají pěstováním, bychom si dovolili vysvětlit některé pojmy:

Pachykaul je název pro takové ztlustlé stonky, které do zásobních pletiv ukládají kromě vody též asimiláty nutné pro přežití různě dlouhého období sucha nebo jinak vynuceného vegetačního klidu.

Kaudex je v různé míře zesílená část kmene a kořenů. Ztloustnutí pak závisí na množství vodozásobního pletiva. Pachykaulní stonek je tedy určitou obdobou kaudexu.

Použitá literatura:

1. GRATIAS, J.-ŠUBÍK, R. Sukulenty pro každého. 1. vydání. Praha: CESTY, 1997. ISBN 80-7181-177-7.
2. JANDA, J. Sukulenty: aneb botanická zahrada na jednom okně. 1.vydání. Jihlava: Madagaskar, 2003.
3. LUX, A. – STANÍK, R. Všechno o kaktusech. České vydání. Bratislava: Slovart, 1992. ISBN 80-7145-048-0.