Darlingtonia californica – Darlingtonie kalifornská

Charakteristika

Darlingtonie kalifornská je jediným druhem svého rodu a společně se špirlicemi a heliamforami patří do čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae). Od příbuzných špirlic se liší zejména svými zajímavě tvarovanými láčkami a charakteristickým přívěskem u vstupního otvoru. V angličtině se rostlina nazývá „Cobra Lily“, neboť její vzhled velmi připomíná vztyčenou hlavu kobry, chystající se zaútočit.

Výskyt

Jak napovídá sám druhový název, domovinou této masožravky je sever Kalifornie a západ státu Oregon v USA.

Stanoviště

Darlingtonie rostou na různých typech stanovišť a mnohdy ve velice odlišných lokálních podmínkách. Vyskytují se jak v přímořských nížinných polohách na úrovni mořské hladiny, tak i na horských úbočích, kde vystupují až do poloh kolem 2600 m n. m. Nejčastějším stanovištěm jsou místa poblíž tekoucích vod nebo bažiny s koberci rašeliníku. Velmi zřídka roste v rašeliništích se stagnující vodou. Horské bystřiny a potůčky, poblíž kterých rostliny nejčastěji rostou, totiž zabezpečují zvlhčování a ochlazování substrátu, jehož teploty i v nejteplejších letních dnech zpravidla nepřekračují 15°C. Zachování této podmínky je pro jejich zdárný růst velmi důležité.

Způsob lovu

Kořist je naváděna sladkým nektarem podél křídla a na přívěsku směrem k ústí láčky. Hlavice láčky je díky četným prosvítavým okénkům prosvětlena a vytváří tak pro nic netušící hmyz iluzi volného prostoru. Když se však potencionální kořist dostane příliš daleko do nitra hlavice, cesta zpět je přes četné, ke spodní části láčky směřující, chloupky prakticky nemožná. Ve spodní části bývá menší množství tekutiny obsahující velké množství mikroorganismů, které zajišťují rozklad těl kořisti. Vlastní trávicí enzymy rostlina téměř neprodukuje.

Pěstování

Darlingtonie se neřadí mezi snadno pěstovatelné masožravé rostliny a není vhodná pro pěstování v bytových podmínkách, zejména kvůli požadavku střídání letních a zimních teplot.

Světlo:

Snáší maximální osvětlení, na kterém se rostliny vybarvují více do červena. Možné je však i mírné přistínění, které navíc zabrání nežádoucímu přehřátí.

Teplota:

Aklimatizované rostliny krátkodobě snáší v letním období teploty až ke 35 °C, v zimě je pak optimum teplot mezi 0 a 10 °C. Proto, aby rostliny dobře prospívaly, je však také velmi důležitá teplota substrátu. Neměla by přesahovat 20 °C. Toho je možné docílit hned několika způsoby. Optimální teplotu lze udržovat častým proléváním substrátu studenou vodou. Dalším možným způsobem je zasazení rostliny do květináče z pálené hlíny, který se nepřehřívá tolik jako plastové nádoby. Dále se také vršek substrátu obkládá živým rašeliníkem. V poslední době se však objevuje názor, že tato opatření nejsou nutná, pěstujeme-li rostlinu ve velmi vzdušném substrátu, který umožňuje dostatečný přísun kyslíku ke kořenům.

Vlhkost:

Rostliny vyžadují vyšší relativní vlhkost vzduchu kolem 60-90 %.

Zálivka:

V případě dobré drenáže mohou rostliny stát v několika centimetrech vody.

Substrát:

Používáme co nejvzdušnější a propustný substrát, který lze získat smícháním vláknité rašeliny a křemičitého písku a hrubozrného perlitu v poměru přibližně 2:1:1. Důležitá je také drenáž z drobných oblázků, písku nebo perlitu.

Přezimování:

Přes zimu rostliny nerostou. Důležité je dodržet alespoň po několik týdnů již zmíněné teploty pod 10 °C. Darlingtonie jsou částečně mrazuvzdorné (literatura obvykle uvádí -10 °C) a na přirozených lokalitách bývají v zimě pod vrstvou sněhu. Odolnost vůči mrazu se však nepochybně liší podle původu rostlin.