Nepenthes – láčkovky

Charakteristika

Láčkovky bývají považovány za nekorunované královny masožravých rostlin. Většinou se jedná o dlouhé liány (dosahující v přírodě až 20 m), z nichž vyrůstají růžice listů. Hmyz lapají do důmyslných láček o velikosti až 50 cm, tvořících se na koncích listů. Tvary a zbarvení láček jsou nesmírně rozmanité, a proto jsou předmětem zájmu mnoha pěstitelů masožravých rostlin.

Výskyt

Převážně v tropických deštných lesích Asie – zejména ostrovy Borneo a Sumatra.

Stanoviště

Láčkovkám vyhovuje vlhké mikroklima, zároveň jsou však světlomilné. Osídlují tedy okraje lesů při vodních tocích, břehy močálů, různé rozvolněné porosty apod. Často se vyskytují v polohách s častými mlhami. Podle teplotních nároků můžeme láčkovky jednoduše rozdělit na nížinné druhy (pod 1000 m n. m.) a horské druhy (nad 1000 m n. m.).

Jako příklady nížinných druhů lze uvést např. N. albomarginata, N. ampullaria, N. anamensis, N. belli, N. bicalcarata, N. campanulata, N. gracilis, N. madagascariensis, N. mirabilis, N. rafflesiana, N. sumatrana.

K horským druhům patří N. argentii, N. bongso, N. densiflora, N. dubia, N. edwardsiana, N. gymnaphora, N. hamata, N. inermis, N. lamii, N. lowii, N. mapuluensis, N. mikei, N. mira, N. ovata, N. rajah, N. ramispina, N. singalana, N. ventricosa, N. villosa a další.

Jako přechodné typy můžeme označit N. alata, N. fusca, N. khasiana, N. maxima, N. sanguinea, N. spathulata, N. spectabilis, N. tobaica, N. truncata nebo N. veitchii.

Způsob lovu

Láčka je přichycena k listu pomocí úponku, který zároveň slouží jako přístupová cesta pro lezoucí hmyz. K hrdlu láčky je kořist zpravidla naváděna pomocí dvou zubatých křídel. Létající hmyz přilákaný vůní nektaru přistává přímo na víčku nebo obústí láčky. Na hladkém povrchu uklouzne a utopí se v trávicí tekutině. Vnitřní stěny láčky jsou navíc pokryty vrstvičkou vosku, který se pod končetinami hmyzu odlupuje v mikroskopických šupinkách. Kořistí jsou nejčastěji mravenci, ale velké láčky jsou schopné polapit i menší obratlovce jako např. myši, ještěrky apod.

Pěstování

Světlo:

Láčkovky nejlépe prosperují při dostatku rozptýleného světla. Jsou však schopny růst jak v polostínu, tak i na přímém slunci. Nejlepší umístění vitríny s láčkovkami je u okna orientovaného na jihovýchod či jihozápad. Rostliny jsou také vhodné pro pěstování pod umělým osvětlením.

Teplota:

Nížinné druhy láčkovek mají v oblibě po celý rok teploty kolem 27-35 °C, s případnými malými nočními poklesy k 21 °C. Horské druhy vyžadují teploty v rozmezí 21-29 °C a noční poklesy zhruba na 10-18 °C.

Vlhkost:

Tyto masožravé rostliny vyžadují velmi vysokou vzdušnou vlhkost. Vynikající je také ranní a večerní rosení. Pro kultivaci těchto poměrně náročnějších masožravek se používají nejčastěji větší uzavřená nebo mírně větraná akvária a vitríny, vlhké skleníky, zimní zahrady apod.

Zálivka:

Substrát by měl být neustále pouze slabě vlhký. Vodu je možné doplňovat i přímo do pastí, neboť láčkovky mají schopnost využívat i vodu z tekutiny v pastech.

Substrát:

Zemina musí být vzdušná. Používá se různé složení, např. směs hrubé vláknité rašeliny, kůry, polystyrenu, dřevěného uhlí, rašeliníku nebo kokosových vláken apod. Rostliny přesazujeme velmi opatrně za 1-3 roky. Jako nádoby pro pěstování lze použít děrované kontejnery pro vodní rostliny či běžné plastové květináče.

Přezimování:

V našich podmínkách je třeba dbát na dostatek světla v zimním období a na dodržení požadovaných teplot. Vhodné je umělé dosvětlování (12 hodin osvit).