Pozemní druhy bublinatek

Charakteristika

Společným znakem této nejpočetnější skupiny bublinatek je tvorba bílých málo větvených stonků množstvím lapacích měchýřků ukotvených v půdě a nadzemních, zelených asimilačních prýtů. Asimilační prýty jsou obvykle malé (do 3 cm) a podobají se miniaturním čárkovitým listům.

Výskyt

Vyskytují se především v oblastech tropů a subtropů, výjimečně zasahují také do oblastí mírného pásu.

Stanoviště

Osídlují velmi různorodá stanoviště většinou typická chudými rašelinnými, slatinnými či písčitými půdami.

Pěstování

Většinu pozemních bublinatek lze bez obtíží pěstovat v podmínkách temperovaného skleníku či vitríny. Některé druhy jsou často ve sbírkách pěstovány jako nežádoucí plevel, neboť mají schopnost proniknout do všech květináčů s ostatními pěstovanými rostlinami.

Světlo:

Dostatek rozptýleného světla.

Teplota:

Vyšší teploty neškodí. V zimě pak vyhovují teploty nad 10 °C.

Vlhkost:

Vyžadují střední až vyšší vlhkost současně s pohybem vzduchu.

Zálivka:

Provádíme nejlépe dešťovou či demineralizovanou vodou. Květináče mohou stát v několika centimetrech vody. Substrát nesmí nikdy úplně vyschnout.

Substrát:

Nejčastěji rašelina s křemičitým pískem. Spoustě druhům vyhovuje i větší množství písku. Nádoby volíme raději menší a nižší. Ve větších nádobách se bublinatky množí vegetativně a obvykle nekvetou. Přesazujeme je-li to nutné. Díky stavbě těla rostlin je přesazování poměrně těžko proveditelné. Obvykle se oddělí část starého trsu a zasadí se do nového substrátu.

Přezimování:

Za nepříznivých podmínek mohou být ve vegetačním útlumu.