Tučnice s dvoutvarými růžicemi

Charakteristika

Typickou vlastností těchto tučnic je tvorba vzhledově odlišných zimních a letních růžic. Letní růžice se skládají z několika plochých a někdy na okrajích ohrnutých listů, které mají lapací funkci. Zhorší-li se podmínky k růstu (často s příchodem zimy), vytvářejí tučnice nápadně zhuštělou drobnou růžici - tzv. zimní. Listy těchto růžic mají sukulentní stavbu a svým vzhledem připomínají netřesky. Ani v této fázi však rostliny neupadají do dormance a neustále v nich probíhá asimilace a další nezbytné životní pochody. Tučnice této skupiny se až na několik výjimek pěstují velmi snadno. Jejich velkou výhodou je tolerance suchého prostředí panelových bytů, nepotřebují tolik světla a občasné vynechání zálivky je tolik nepoškodí.

Výskyt

Skoro všechny pocházejí ze Střední Ameriky, převážně z jižního Mexika. Proto se také někdy označují jako mexické tučnice.

Stanoviště

I když jsou to rostliny příležitostně sukuletní, za normálních podmínek vyhledávají co možná nejvlhčí, většinou severně exponovaná stanoviště, ovlivněná vlhkým vzdušným prouděním. Lze je nalézt od nížin až po horské oblasti. Rostou v substrátech bohatých na vápník i v nevápnitých substrátech, v humózních půdách na pískovcových skalních stěnách (P. emarginata), v kobercích mechu na skalách (P. cyclosecta), či jako epifyty na mechatých kmenech. Někdy rostou na vysychavých stanovištích společně s kaktusy a ostatními sukulenty. Zde využívají vlhkost z nočních mlh a ranní rosy.

Pěstování

Světlo:

Dobře rostou i v polostínu a na rozptýleném světle.

Teplota:

Snášejí poměrně široké rozpětí teplot, přibližně od 10 do více než 30 °C. V zimním období jsou lepší teploty pod 15 °C.

Vlhkost:

Rostlinám vyhovuje střední relativní vlhkost vzduchu (kolem 60 %) a dobré větrání. Ještě nižší potom v období, kdy tvoří zimní růžici.

Zálivka:

Lze použít jakoukoliv vodu. Zálivku musíme přizpůsobit fázi růstu tučnic. V období tvorby masožravých listů mohou stát květináče neustále ve vodě. S postupným přechodem rostlin do stadia zimních růžic zálivku omezujeme tak, aby substrát pomalu prosychal. V zimě udržujeme substrát suchý a pouze občas jej mírně navlhčíme. Výjimku tvoří druhy P. moctezumae, P. emarginata a P. moranensis, které lze celoročně pěstovat ve vlhkém prostředí.

Substrát:

Vhodný je lehký vzdušný substrát, např. směs rašeliny a perlitu 2:1. Do substrátu je vhodné přimíchat rozdrcený vápenec nebo travertin. Nezbytně nutné je to u vápnomilných tučnic (P. gypsycola, P. heterophylla). Rostliny přesazujeme jen tehdy, je-li to nezbytně nutné. Nejlépe pak ve stadiu zimní růžice.

Přezimování:

Rostliny neprodělávají žádné vyslovené období klidu a stále rostou. Přechod do zimního stadia by měl být zahajován přibližně na začátku listopadu postupným omezováním půdní vlhkosti. V zimě potřebují maximální osvětlení. Vhodné je pravidelné mlžení. Na jaře signalizuje přechod do letní růstové fáze první masožravý list.